přisvojit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]přisvojit pf
- to appropriate (to take to oneself)
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | přisvojit, přisvojiti | Active adjective | přisvojivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | přisvojení | Passive adjective | přisvojený |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | přisvojím | přisvojíme | — | přisvojme |
2nd person | přisvojíš | přisvojíte | přisvoj | přisvojte |
3rd person | přisvojí | přisvojí | — | — |
The verb přisvojit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | přisvojil | přisvojili | přisvojen | přisvojeni |
masculine inanimate | přisvojily | přisvojeny | ||
feminine | přisvojila | přisvojena | ||
neuter | přisvojilo | přisvojila | přisvojeno | přisvojena |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | přisvojiv |
feminine + neuter singular | — | přisvojivši |
plural | — | přisvojivše |
Further reading
[edit]- “přisvojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “přisvojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “přisvojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)