róžďka

Old Czech

Etymology

Borrowed from Middle High German ruost, from Old High German ruota, from Proto-Germanic *rōdō (“pole, rod”).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈroːʒɟka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈru̯oʃcka/

Noun

róžďka f

1. branch (segment of a tree)

Declension

Declension of róžďka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	róžďka	róžďcě	róžďky
genitive	róžďky	róžďkú	róžděk
dative	róžďcě	róžďkama	róžďkám
accusative	róžďku	róžďcě	róžďky
vocative	róžďko	róžďcě	róžďky
locative	róžďcě	róžďkú	róžďkách
instrumental	róžďkú	róžďkama	róžďkami

This table shows the most common forms around the 13th century.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “róžďka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění