rozmar

See also: rozmár

Czech

Etymology

Deverbal from rozmařit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozmar]

Noun

rozmar m inan

1. whim

Declension

Declension of rozmar (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	rozmar	rozmary
genitive	rozmaru	rozmarů
dative	rozmaru	rozmarům
accusative	rozmar	rozmary
vocative	rozmare	rozmary
locative	rozmaru	rozmarech
instrumental	rozmarem	rozmary

Derived terms

• rozmarný

 

See also

• vrtoch m

Further reading

• “rozmar”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozmar”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989