roztříštit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]roztříštit pf
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | roztříštit, roztříštiti | Active adjective | roztříštivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | roztříštění | Passive adjective | roztříštěný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | roztříštím | roztříštíme | — | roztříštěme |
2nd person | roztříštíš | roztříštíte | roztříšti | roztříštěte |
3rd person | roztříští | roztříští | — | — |
The verb roztříštit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | roztříštil | roztříštili | roztříštěn | roztříštěni |
masculine inanimate | roztříštily | roztříštěny | ||
feminine | roztříštila | roztříštěna | ||
neuter | roztříštilo | roztříštila | roztříštěno | roztříštěna |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | roztříštiv |
feminine + neuter singular | — | roztříštivši |
plural | — | roztříštivše |
Further reading
[edit]- “roztříštiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “roztříštiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989