schučenie

Old Czech

Etymology

From schuknúti +‎ enie.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsxut͡ʃɛɲi̯ɛː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsxut͡ʃɛɲiː/

Noun

schučenie n

1. sect

Declension

Declension of schučenie (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	schučenie	schučení	schučenie
genitive	schučenie	schučeňú	schučení
dative	schučeňú	schučeníma	schučením
accusative	schučenie	schučení	schučenie
vocative	schučenie	schučení	schučenie
locative	schučení, schučeňú	schučeňú	schučeních
instrumental	schučením	schučeníma	schučeními

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 73
• Jan Gebauer (1903–1916) “schučenie”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění