sirotčinec

Czech

Etymology

From sirotek +‎ -inec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsɪrot͡ʃɪnɛt͡s]
• Hyphenation: si‧rot‧či‧nec

Noun

sirotčinec m inan

1. orphanage

Declension

Declension of sirotčinec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	sirotčinec	sirotčince
genitive	sirotčince	sirotčinců
dative	sirotčinci	sirotčincům
accusative	sirotčinec	sirotčince
vocative	sirotčinci	sirotčince
locative	sirotčinci	sirotčincích
instrumental	sirotčincem	sirotčinci

Further reading

• sirotčinec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• sirotčinec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• sirotčinec in Internetová jazyková příručka