směrovací

Czech

Etymology

From směrovat +‎ -cí.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsm̩ɲɛrovat͡siː]

Adjective

směrovací

1. directing

Declension

Declension of směrovací (soft)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	směrovací		směrovací	směrovací
genitive	směrovacího		směrovací	směrovacího
dative	směrovacímu		směrovací	směrovacímu
accusative	směrovacího	směrovací	směrovací	směrovací
locative	směrovacím		směrovací	směrovacím
instrumental	směrovacím		směrovací	směrovacím
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	směrovací	směrovací		směrovací
genitive	směrovacích
dative	směrovacím
accusative	směrovací			směrovací
locative	směrovacích
instrumental	směrovacími, směrovacíma1

¹This form is used when describing dual nouns, e.g. očima, rukama.

Derived terms

• směrovací číslo

Further reading

• “směrovací”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “směrovací”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989