sujný

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *sujь. Compare Old Church Slavonic соуи (sui).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsujnɨː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈsujniː/, /ˈsujnɛj/

Adjective

sujný

1. vain, futile

Declension

Declension of sujný (hard)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	sujný	sujná	sujné
genitive	sujného	sujné	sujného
dative	sujnému	sujniej, sujnéj	sujnému
accusative	sujného, sujný	sujnú	sujné
locative	sujniem, sujném	sujniej, sujnéj	sujniem, sujném
instrumental	sujným	sujnú	sujným
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	sujná	sujniej, sujnéj
genitive	sujnú
dative	sujnýma
accusative	sujná	sujniej, sujnéj
locative	sujnú
instrumental	sujnýma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	sujní	sujné	sujná
genitive	sujných
dative	sujným
accusative	sujné		sujná
locative	sujných
instrumental	sujnými

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “sujný”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění