svědět

Czech

Alternative forms

• svědit

Etymology

Inherited from Old Czech svěděti, from Proto-Slavic *svęděti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvjɛɟɛt]

Verb

svědět impf

1. to itch

   Svědí mě noha. ― My foot is itchy.

Conjugation

Conjugation of svědět

infinitive svědět, svěděti active adjective svědící verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person svědím svědíme — svěďme 2nd person svědíš svědíte svěď svěďte 3rd person svědí svědí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive svědět. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate svěděl svěděli svěděn svěděni masculine inanimate svěděly svěděny feminine svěděla svěděna neuter svědělo svěděla svěděno svěděna transgressives present past masculine singular svědě — feminine + neuter singular svědíc — plural svědíce —

Derived terms

• svědění n
• svědivý m

Further reading

• “svěděti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “svěděti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989