trojice

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech trojicě, from Proto-Slavic *trojica.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtrojɪt͡sɛ]

Noun

trojice f

1. trinity
2. triple (three-tuple)
3. (poker) three of a kind

Declension

Declension of trojice (soft feminine)

	singular	plural
nominative	trojice	trojice
genitive	trojice	trojic
dative	trojici	trojicím
accusative	trojici	trojice
vocative	trojice	trojice
locative	trojici	trojicích
instrumental	trojicí	trojicemi

Related terms

• trojitý
• trojka

Further reading

• “trojice”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “trojice”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “trojice”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025