Inherited from Proto-Slavic *uščьpnǫti, the same origin as e.g. štípnout.[1]
uštknout pf
- (of a venomous snake) to bite
- Uštkla ho zmije. ― A viper bit him.
Conjugation
Infinitive
|
uštknout, uštknouti
|
Active adjective
|
uštknuvší
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb uštknout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
- ^ Jiří Rejzek (2007) “uštknout”, in Český etymologický slovník (in Czech), Leda
- “uštknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “uštknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989