vandrovník

Czech

Etymology

From vandrovat (“to wander”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvandrovɲiːk]
• Rhymes: -ovɲiːk
• Hyphenation: van‧d‧rov‧ník

Noun

vandrovník m anim (feminine vandrovnice, related adjective vandrovnický, diminutive vandrovníček)

1. wayfarer

   Synonym: pocestný

Declension

Declension of vandrovník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	vandrovník	vandrovníci
genitive	vandrovníka	vandrovníků
dative	vandrovníkovi, vandrovníku	vandrovníkům
accusative	vandrovníka	vandrovníky
vocative	vandrovníku	vandrovníci
locative	vandrovníkovi, vandrovníku	vandrovnících
instrumental	vandrovníkem	vandrovníky

Related terms

• vandr
• vandrácký
• vandrák
• vandrovat

 

Further reading

• vandrovník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vandrovník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vandrovník in Internetová jazyková příručka