vysvědčení

Czech

Etymology

From vysvědčit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪsvjɛt͡ʃɛɲiː]
• Hyphenation: vy‧svěd‧če‧ní

Noun

vysvědčení n

1. verbal noun of vysvědčit
2. (education) report card

Declension

Declension of vysvědčení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	vysvědčení	vysvědčení
genitive	vysvědčení	vysvědčení
dative	vysvědčení	vysvědčením
accusative	vysvědčení	vysvědčení
vocative	vysvědčení	vysvědčení
locative	vysvědčení	vysvědčeních
instrumental	vysvědčením	vysvědčeními

Further reading

• vysvědčení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vysvědčení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vysvědčení in Internetová jazyková příručka