zobecnit

Czech

Etymology

Etymology tree

Proto-Slavic *jьz-

Old Czech z-

Czech z-

Proto-Indo-European *h₃ebʰider.

Proto-Indo-European *-tyosder.

Proto-Slavic *obьťь

Proto-Slavic *obьťь

Proto-Indo-European *-nós

Proto-Balto-Slavic *-inas

Proto-Slavic *-ьnъ

Proto-Slavic *obьťьnъ

Old Czech obecný

Czech obecný

Czech -it

Czech zobecnit

From z- + obecný + -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzobɛt͡sɲɪt]

Verb

zobecnit pf (imperfective zobecňovat)

1. to generalize (to infer or induce from specific cases to more general cases or principles)

Conjugation

Conjugation of zobecnit

infinitive zobecnit, zobecniti active adjective zobecnivší verbal noun zobecnění passive adjective zobecněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zobecním zobecníme — zobecněme 2nd person zobecníš zobecníte zobecni zobecněte 3rd person zobecní zobecní — — The verb zobecnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zobecnil zobecnili zobecněn zobecněni masculine inanimate zobecnily zobecněny feminine zobecnila zobecněna neuter zobecnilo zobecnila zobecněno zobecněna transgressives present past masculine singular — zobecniv feminine + neuter singular — zobecnivši plural — zobecnivše

Derived terms

• zobecnění n
• zobecněný m

Related terms

verbs

• zobecnět
• zobecňovat

Further reading

• “zobecniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zobecniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zobecnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026