oněmět

Czech

Etymology

From o- +‎ němý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈoɲɛmɲɛt]

Verb

oněmět pf

1. (reflexive with se) to be(come) left mute, to be struck dumb

   Studem oněměla. ― She became struck dumb with embarrassment.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	oněmět, oněměti	Active adjective	oněměvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	oněmím	oněmíme	—	oněmme
2nd person	oněmíš	oněmíte	oněm	oněmte
3rd person	oněmí	oněmějí	—	—

The verb oněmět does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	oněměl	oněměli	oněměn	oněměni
masculine inanimate		oněměly		oněměny
feminine	oněměla		oněměna
neuter	oněmělo	oněměla	oněměno	oněměna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	oněměv
feminine + neuter singular	—	oněměvši
plural	—	oněměvše

Further reading

• oněměti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• oněměti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• oněmět in Internetová jazyková příručka