osamocený

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech

[edit]

Etymology

[edit]

From osamocen +‎ ý, from the verb osamotit.

Pronunciation

[edit]

Adjective

[edit]

osamocený (comparative osamocenější, superlative nejosamocenější, adverb osamoceně)

  1. isolated
  2. alone
  3. lonely

Declension

[edit]

Synonyms

[edit]

Further reading

[edit]
  • osamocený”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • osamocený”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • osamocený”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)