poukázat

Czech

Etymology

From po- +‎ u- +‎ kázat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpou̯kaːzat]

Verb

poukázat pf

1. to point, to refer, to highlight
2. to transfer, to remit

   poukázat částku ― to remit an amount

Conjugation

Conjugation

Infinitive	poukázat, poukázati	Active adjective	poukázavší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	poukážu	poukážeme	—	poukažme
2nd person	poukážeš	poukážete	poukaž	poukažte
3rd person	poukáže	poukážou	—	—

The verb poukázat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	poukázal	poukázali	poukázán	poukázáni
masculine inanimate		poukázaly		poukázány
feminine	poukázala		poukázána
neuter	poukázalo	poukázala	poukázáno	poukázána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	poukázav
feminine + neuter singular	—	poukázavši
plural	—	poukázavše

Derived terms

nouns

• poukaz
• poukázka

 

Further reading

• poukázati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• poukázati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• poukázat in Internetová jazyková příručka