zvonit

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Etymology[edit]

Inherited from Old Czech zvoniti, from Proto-Slavic *zvoniti.

Pronunciation[edit]

Verb[edit]

zvonit impf (perfective zazvonit)

  1. to ring, toll
    Zvoní telefon. ― The phone is ringing.

Conjugation[edit]

Conjugation
Infinitive zvonit, zvoniti Active adjective zvonící
Verbal noun zvonění Passive adjective zvoněný
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person zvoním zvoníme — zvoňme
2nd person zvoníš zvoníte zvoň zvoňte
3rd person zvoní zvoní — —
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zvonit.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate zvonil zvonili zvoněn zvoněni
masculine inanimate zvonily zvoněny
feminine zvonila zvoněna
neuter zvonilo zvonila zvoněno zvoněna
Transgressives present past
masculine singular zvoně —
feminine + neuter singular zvoníc —
plural zvoníce —

Derived terms[edit]

Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • zvoniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • zvoniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • zvonit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=zvonit&oldid=72451081"