čeňuch

Old Czech

Etymology

Deverbal from čeňuchati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈt͡ʃɛɲux/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈt͡ʃɛɲix/

Noun

čeňuch m inan (diminutive čeňúšek)

1. muzzle, nose, snout (of an animal)

Declension

Declension of čeňuch (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	čeňuch	čeňuchy	čeňuši, čeňuchové
genitive	čeňucha, čeňuchu	čeňuchú	čeňuchóv
dative	čeňuchu	čeňuchoma	čeňuchóm
accusative	čeňuch	čeňuchy	čeňuchy
vocative	čeňuše	čeňuchy	čeňuši, čeňuchové
locative	čeňušě, čeňuchu	čeňuchú	čeňušiech
instrumental	čeňuchem	čeňuchoma	čeňuchy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: čenich

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “čeňuch”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění