řučěj

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *ručajь. Anlaut ř- is probably an anlogical change as in verb řútiti sě, řúcěti sě.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝ut͡ʃi̯ɛj/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝it͡ʃɛj/

Noun

řučěj m inan

1. crook, brook

Declension

Declension of řučěj (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	řučěj	řučějě	řučěji, řučějové
genitive	řučějě	řučějú	řučějóv
dative	řučěju	řučějoma	řučějóm
accusative	řučěj	řučějě	řučějě
vocative	řučěju	řučějě	řučěji, řučějové
locative	řučěji, řučěju	řučějú	řučějích
instrumental	řučějem	řučějoma	řučěji

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: ručej

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “řučěj”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění