ženicha

Old Czech

Etymology

From ženich +‎ -a. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʒɛɲixa/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈʒɛɲixa/

Noun

ženicha f (masculine ženich)

1. (hapax) fiancée

Declension

Declension of ženicha (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	ženicha	ženišě	ženichy
genitive	ženichy	ženichú	ženich
dative	ženišě	ženichama	ženichám
accusative	ženichu	ženišě	ženichy
vocative	ženicho	ženišě	ženichy
locative	ženišě	ženichú	ženichách
instrumental	ženichú	ženichama	ženichami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “ženicha”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění