argumentovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
From argument.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
argumentovat impf
- to argue (to debate, disagree, or discuss opposing or differing viewpoints)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | argumentovat, argumentovati | Active adjective | argumentující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | argumentování | Passive adjective | argumentovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | argumentuji, argumentuju (coll.) |
argumentujeme | — | argumentujme |
| 2nd person | argumentuješ | argumentujete | argumentuj | argumentujte |
| 3rd person | argumentuje | argumentují, argumentujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive argumentovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | argumentoval | argumentovali | argumentován | argumentováni |
| masculine inanimate | argumentovaly | argumentovány | ||
| feminine | argumentovala | argumentována | ||
| neuter | argumentovalo | argumentovala | argumentováno | argumentována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | argumentuje | — |
| feminine + neuter singular | argumentujíc | — |
| plural | argumentujíce | — |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- argumentovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- argumentovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989