bída

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search
See also: bida, bid'a, and bíða

Czech[edit]

Pronunciation[edit]

Etymology[edit]

From Proto-Slavic *běda, from Proto-Indo-European *bʰeidʰ- (trust, be convinced).[1]

Noun[edit]

bída f

  1. extreme poverty
  2. misery

Declination[edit]

Derived terms[edit]

Related terms[edit]

See also[edit]

References[edit]

  1. ^ "bída" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, ISBN 978-80-7335-393-3, page 83–84.

Further reading[edit]

  • bída in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • bída in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989