bráč

Old Czech

Etymology

From bráti +‎ -áč.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbraːt͡ʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈbraːt͡ʃ/

Noun

bráč m pers

1. robber, thief

Declension

Declension of bráč (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	bráč	bráčě	bráči, bráčové
genitive	bráčě	bráčú	bráčóv
dative	bráču, bráčovi	bráčoma	bráčóm
accusative	bráčě	bráčě	bráčě
vocative	bráču	bráčě	bráči, bráčové
locative	bráču, bráčovi	bráčú	bráčích
instrumental	bráčem	bráčoma	bráči

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “bráč”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění