dokouřit

Czech

Etymology

From do- +‎ kouřit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdokou̯r̝ɪt]

Verb

dokouřit pf

1. to finish smoking (a cigarette)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dokouřit, dokouřiti	Active adjective	dokouřivší
Verbal noun	dokouření	Passive adjective	dokouřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dokouřím	dokouříme	—	dokuřme
2nd person	dokouříš	dokouříte	dokuř	dokuřte
3rd person	dokouří	dokouří	—	—

The verb dokouřit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dokouřil	dokouřili	dokouřen	dokouřeni
masculine inanimate		dokouřily		dokouřeny
feminine	dokouřila		dokouřena
neuter	dokouřilo	dokouřila	dokouřeno	dokouřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	dokouřiv
feminine + neuter singular	—	dokouřivši
plural	—	dokouřivše

Related terms

• kouřit

 

Further reading

• dokouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dokouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dokouřit in Internetová jazyková příručka