hořet

See also: horet and höret

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *gorěti.

Verb

hořet impf

1. to burn

   Březové dřevo dobře hoří. ― Birch wood burns well.

Conjugation

	Present Singular	Present Plural	Past Singular	Past Plural
1st person	hořím	hoříme	hořil jsem, hořila jsem	hořili jsme, hořily jsme
2nd person	hoříš	hoříte	hořil jsi, hořila jsi	hořili jste, hořily jste
3rd person	hoří	hoří	hořil, hořila, hořilo	hořili, hořily

Derived terms

Derived terms

• hoření
• ohořet
• pohořet
• prohořet

• shořet
• uhořet
• vyhořet
• zahořet

See also

• pálit

Further reading

• hořeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hořeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989