hodnostář

Czech

Etymology

From hodnost +‎ -ář.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦodnostaːr̝̊]

Noun

hodnostář m anim (feminine hodnostářka)

1. official (office holder invested with powers and authorities)

   církevní hodnostář ― (please add an English translation of this usage example)

Declension

Declension of hodnostář (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	hodnostář	hodnostáři
genitive	hodnostáře	hodnostářů
dative	hodnostářovi, hodnostáři	hodnostářům
accusative	hodnostáře	hodnostáře
vocative	hodnostáři	hodnostáři
locative	hodnostářovi, hodnostáři	hodnostářích
instrumental	hodnostářem	hodnostáři

See also

• funkcionář

Further reading

• hodnostář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hodnostář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• hodnostář in Internetová jazyková příručka