iritovat

Czech

Etymology

From Latin irrītō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɪrɪtovat]

Verb

iritovat impf

1. to irritate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	iritovat, iritovati	Active adjective	iritující
Verbal noun	iritování	Passive adjective	iritovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	irituji, irituju (coll.)	iritujeme	—	iritujme
2nd person	irituješ	iritujete	irituj	iritujte
3rd person	irituje	iritují, iritujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive iritovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	iritoval	iritovali	iritován	iritováni
masculine inanimate		iritovaly		iritovány
feminine	iritovala		iritována
neuter	iritovalo	iritovala	iritováno	iritována

Transgressives	present	past
masculine singular	irituje	—
feminine + neuter singular	iritujíc	—
plural	iritujíce	—

Related terms

• iritabilita
• iritace
• iritovaný
• iritující

 

See also

• dráždit
• vadit
• rušit
• štvát
• srát
• popuzovat
• rozčilovat
• prudit
• jít na nervy

Further reading

• “irritovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “iritovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “iritovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)