jěd

See also: Jed, JED, -jed, and jed

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *ědъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈji̯ɛd/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjɛt/

Noun

jěd m inan

1. poison
2. venom

Declension

Declension of jěd (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	jěd	jědy	jědi, jědové
genitive	jěda, jědu	jědú	jědóv
dative	jědu	jědoma	jědóm
accusative	jěd	jědy	jědy
vocative	jěde	jědy	jědi, jědové
locative	jědě, jědu	jědú	jědiech
instrumental	jědem	jědoma	jědy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: jed

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “jěd”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění