kámen

See also: kamen, kämen, kåmen, and kameň

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kámen, from Proto-Slavic *kàmy. The long ⟨á⟩ is from the obsolete and dialectal kámy.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaːmɛn]

• audio

  (file)

Noun

kámen m inan

1. stone (substance, small piece)
2. piece (in board games)

Declension

Declension of kámen (mixed masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kámen	kámeny
genitive	kámenu, kámene	kámenů
dative	kámenu, kámeni	kámenům
accusative	kámen	kámeny
vocative	kámeni	kámeny
locative	kámeně, kámeni, kámenu	kámenech
instrumental	kámenem	kámeny

Derived terms

• drahokam
• kamenář
• kamenět
• kamenictví
• Kameničky
• kamenina
• kameniště
• kamenivo
• kamení
• kameníček
• Kameníček
• kameníčko
• kameník
• kamenný
• kamenolom
• kamenoryt
• kamenorytec
• kamenorytectví
• kamenovat
• kameňák
• kamíneček
• kamínek
• kámen by se ustrnul
• ukamenovat
• zkamenělý
• zkamenět

 

See also

• šutr
• šutrák
• balvan
• oblázek
• valoun

Further reading

• kámen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kámen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kámen in Internetová jazyková příručka