knihkupec

See also: kníhkupec

Czech

Etymology

From kniha +‎ kupec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkɲɪxkupɛt͡s]

Noun

knihkupec m inan

1. bookseller, bookman

Declension

Declension of knihkupec (soft masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	knihkupec	knihkupci
genitive	knihkupce	knihkupců
dative	knihkupcovi, knihkupci	knihkupcům
accusative	knihkupce	knihkupce
vocative	knihkupče	knihkupci
locative	knihkupcovi, knihkupci	knihkupcích
instrumental	knihkupcem	knihkupci

Derived terms

• knihkupecký

Related terms

nouns

• kniha
• knihkupectví
• knihkupectvo
• kupec

Further reading

• “knihkupec”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “knihkupec”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “knihkupec”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026