květ

See also: kvet and kveť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech květ, from Proto-Slavic *květъ. Compare Polish kwiat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkvjɛt]

Noun

květ m inan (diminutive kvítek)

1. flower (reproductive structure)

Declension

Declension of květ (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	květ	květy
genitive	květu	květů
dative	květu	květům
accusative	květ	květy
vocative	květe	květy
locative	květu	květech
instrumental	květem	květy

Derived terms

adjectives

• květnatý
• květní
• květný
• květový
• složnokvětý

Related terms

verbs

• kvést

nouns

• květen
• květenství
• květina

Further reading

• “květ”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “květ”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “květ”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026