nahradit

Czech

Etymology

From na- + hradit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnaɦraɟɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

nahradit pf (imperfective nahrazovat)

1. (transitive) to replace, to substitute [with accusative]

Conjugation

Conjugation of nahradit

infinitive nahradit, nahraditi active adjective nahradivší verbal noun nahrazení passive adjective nahrazený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person nahradím nahradíme — nahraďme 2nd person nahradíš nahradíte nahraď nahraďte 3rd person nahradí nahradí — — The verb nahradit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate nahradil nahradili nahrazen nahrazeni masculine inanimate nahradily nahrazeny feminine nahradila nahrazena neuter nahradilo nahradila nahrazeno nahrazena transgressives present past masculine singular — nahradiv feminine + neuter singular — nahradivši plural — nahradivše

Derived terms

• nahraditelný
• náhrada
• náhradnice
• náhradní
• náhradník

Further reading

• “nahraditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nahraditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nahradit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026