píchati

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *pьxati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpiːxaci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpiːxaci/

Verb

píchati impf

1. to stab, to poke

Conjugation

Conjugation of píchati (class V)

infinitive	supine	verbal noun
píchati	píchat	píchanie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	píchaju	píchávě (-va)	píchám (-me/-my)	–	píchajvě (-va)	píchajme (-my)
2nd person	pícháš	pícháta	pícháte	píchaj	píchajta	píchajte
3rd person	píchá	pícháta	píchajú	píchaj	píchajta	píchajte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	píchach	píchachově (-va)	píchachom (-me/-my)	píchách, píchajiech	pícháchově, píchajiechově (-va)	pícháchom, píchajiechom (-me/-my)
2nd person	pícha	píchasta (-šta)	píchaste (-šte)	pícháše, píchajieše	píchášta, píchajiešta (-sta)	píchášte, píchajiešte (-ste)
3rd person	pícha	píchasta (-šta)	píchachu	pícháše, píchajieše	píchášta, píchajiešta (-sta)	pícháchu, píchajiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	píchal	píchala	píchali	píchán	píchána	pícháni
Feminine	píchala	píchale	píchaly	píchána	pícháně	píchány
Neuter	píchalo	píchale	píchala	pícháno	pícháně	píchána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	píchajě	píchajúce		píchav	píchavše
Feminine	píchajúci			píchavši
Neuter	píchajě, píchajúci			píchav, píchavši

Note: This table shows the most common forms of píchati around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: píchat, pchát (dialectal)

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “píchati”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění