póhon

Old Czech

Etymology

Back-formation from pohnati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpoːɣon/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpu̯oɦon/

Noun

póhon m inan

1. (law) subpoena

Declension

Declension of póhon (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	póhon	póhony	póhoni, póhonové
genitive	póhona, póhonu	póhonú	póhonóv
dative	póhonu	póhonoma	póhonóm
accusative	póhon	póhony	póhony
vocative	póhone	póhony	póhoni, póhonové
locative	póhoně, póhonu	póhonú	póhoniech
instrumental	póhonem	póhonoma	póhony

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: půhon (dated)

Further reading

• Michálek, Emanuel (1970) Český právní jazyk údobí předhusitského a doby Husovy [Czech legal language of the pre-Hussite and Hussite period] (in Czech), Prague: Academia, page 13
• Jan Gebauer (1903–1916) “póhon”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění