přemluvit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
From pře- + mluvit. Compare Polish przemówić.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
přemluvit pf (imperfective přemlouvat)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | přemluvit, přemluviti | Active adjective | přemluvivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | přemluvení | Passive adjective | přemluvený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | přemluvím | přemluvíme | — | přemluvme |
| 2nd person | přemluvíš | přemluvíte | přemluv | přemluvte |
| 3rd person | přemluví | přemluví | — | — |
| The verb přemluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | přemluvil | přemluvili | přemluven | přemluveni |
| masculine inanimate | přemluvily | přemluveny | ||
| feminine | přemluvila | přemluvena | ||
| neuter | přemluvilo | přemluvila | přemluveno | přemluvena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | přemluviv |
| feminine + neuter singular | — | přemluvivši |
| plural | — | přemluvivše |
Further reading[edit]
- přemluviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přemluviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- přemluvit in Internetová jazyková příručka