mluvit

Czech

Alternative forms

• mluviti (archaic)

Etymology

Inherited from Old Czech mluviti, from Proto-Slavic *mъlviti. Modern cognates include Polish mówić, Ukrainian мовити (movyty).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmluvɪt]

• Audio:

  (file)

• Audio:

  (file)

Verb

mluvit impf

1. to speak

   Potřebuji s tebou mluvit. ― I need to talk to you.

2. to butt in [with do (+ genitive)]

   Prosím tě, do toho nemluv! ― Please stay out of this!

Conjugation

Conjugation of mluvit

infinitive mluvit, mluviti active adjective mluvící verbal noun mluvení passive adjective mluvený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person mluvím mluvíme — mluvme 2nd person mluvíš mluvíte mluv mluvte 3rd person mluví mluví — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mluvit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate mluvil mluvili mluven mluveni masculine inanimate mluvily mluveny feminine mluvila mluvena neuter mluvilo mluvila mluveno mluvena transgressives present past masculine singular mluvě — feminine + neuter singular mluvíc — plural mluvíce —

Antonyms

• mlčet
• nemluvit

Derived terms

verbs

• domluvit pf, domlouvat impf
• namluvit pf, namlouvat impf
• omluvit pf, omlouvat impf
• pomluvit pf, pomlouvat impf
• přemluvit pf, přemlouvat impf
• rozmluvit pf, rozmlouvat impf
• smluvit pf, smlouvat impf
• umluvit pf, umlouvat impf
• vymluvit pf, vymlouvat impf
• zamluvit pf, zamlouvat impf
• zmluvit pf, zmlouvat impf

Related terms

• málomluvný m
• mluva f
• mluvčí m
• mluvka m
• mluvkyně
• námluvy f pl
• smlouva f
• úmluva f
• výmluva f
• výmluvný m

Further reading

• “mluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026