panovník

Czech

Etymology

From panovat (“to rule”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpanovɲiːk]

• Audio:

  (file)

• Rhymes: -ovɲiːk
• Hyphenation: pa‧nov‧ník

Noun

panovník m anim (female equivalent panovnice, relational adjective panovnický)

1. monarch (the ruler of an absolute monarchy or the head of state of a constitutional monarchy)

   Synonym: monarcha

Declension

Declension of panovník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	panovník	panovníci
genitive	panovníka	panovníků
dative	panovníkovi, panovníku	panovníkům
accusative	panovníka	panovníky
vocative	panovníku	panovníci
locative	panovníkovi, panovníku	panovnících
instrumental	panovníkem	panovníky

Related terms

• panovačně
• panovačný
• panovat
• panství f

Further reading

• “panovník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “panovník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “panovník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026