plíce

See also: pliće and p'lice

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pľúcě, from Proto-Slavic *pľūťè.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpliːt͡sɛ]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: plí‧ce
• Rhymes: -iːt͡sɛ

Noun

plíce f (relational adjective plicní)

1. lung

   Má rakovinu plic. ― He has lung cancer.

Declension

Declension of plíce (soft feminine quant-alt)

	singular	plural
nominative	plíce	plíce
genitive	plíce	plic
dative	plíci	plicím, plícím
accusative	plíci	plíce
vocative	plíce	plíce
locative	plíci	plicích, plících
instrumental	plicí, plící	plicemi, plícemi

Related terms

• plicní

Further reading

• “plíce”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plíce”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plíce”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026