ploutev

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech plútva. From plout +‎ -ev.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplou̯tɛf]

Noun

ploutev f

1. fin

Declension

Declension of ploutev (soft zero-ending feminine reducible)

	singular	plural
nominative	ploutev	ploutve
genitive	ploutve	ploutví
dative	ploutvi	ploutvím
accusative	ploutev	ploutve
vocative	ploutvi	ploutve
locative	ploutvi	ploutvích
instrumental	ploutví	ploutvemi

Derived terms

• ploutvonožec

Further reading

• “ploutev”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ploutev”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ploutev”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026