pohovořit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
pohovořit pf (imperfective hovořit)
- to have a talk, to chat
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | pohovořit, pohovořiti | Active adjective | pohovořivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | pohovoření | Passive adjective | pohovořený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | pohovořím | pohovoříme | — | pohovořme |
| 2nd person | pohovoříš | pohovoříte | pohovoř | pohovořte |
| 3rd person | pohovoří | pohovoří | — | — |
| The verb pohovořit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | pohovořil | pohovořili | pohovořen | pohovořeni |
| masculine inanimate | pohovořily | pohovořeny | ||
| feminine | pohovořila | pohovořena | ||
| neuter | pohovořilo | pohovořila | pohovořeno | pohovořena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | pohovořiv |
| feminine + neuter singular | — | pohovořivši |
| plural | — | pohovořivše |
Derived terms[edit]
Further reading[edit]
- pohovořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- pohovořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- pohovořit in Internetová jazyková příručka