protiřečit
Jump to navigation
Jump to search
See also: protirečiť
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]protiřečit ?
- (reflexive with si) to contradict
- Vzájemně si protiřečí. ― They contradict each other.
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | protiřečit, protiřečiti | Active adjective | protiřečící |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | protiřečení | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | protiřečím | protiřečíme | — | protiřečme |
| 2nd person | protiřečíš | protiřečíte | protiřeč | protiřečte |
| 3rd person | protiřečí | protiřečí | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive protiřečit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | protiřečil | protiřečili | — | — |
| masculine inanimate | protiřečily | — | ||
| feminine | protiřečila | — | ||
| neuter | protiřečilo | protiřečila | protiřečeno | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | protiřeče | — |
| feminine + neuter singular | protiřečíc | — |
| plural | protiřečíce | — |
See also
[edit]Further reading
[edit]- protiřečiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- protiřečit in Internetová jazyková příručka