přimluvit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]přimluvit pf
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | přimluvit, přimluviti | Active adjective | přimluvivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | přimluvení | Passive adjective | — |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | přimluvím | přimluvíme | — | přimluvme |
2nd person | přimluvíš | přimluvíte | přimluv | přimluvte |
3rd person | přimluví | přimluví | — | — |
The verb přimluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | přimluvil | přimluvili | — | — |
masculine inanimate | přimluvily | — | ||
feminine | přimluvila | — | ||
neuter | přimluvilo | přimluvila | — | — |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | přimluviv |
feminine + neuter singular | — | přimluvivši |
plural | — | přimluvivše |
Further reading
[edit]- “přimluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “přimluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989