rozlučka

Czech

Etymology

Deverbal from rozloučit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozlut͡ʃka]

Noun

rozlučka f

1. farewell party

   rozlučka se svobodou ― bachelor(ette) party

Declension

Declension of rozlučka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	rozlučka	rozlučky
genitive	rozlučky	rozluček
dative	rozlučce	rozlučkám
accusative	rozlučku	rozlučky
vocative	rozlučko	rozlučky
locative	rozlučce	rozlučkách
instrumental	rozlučkou	rozlučkami

Further reading

• rozlučka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozlučka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rozlučka in Internetová jazyková příručka