slovíčkařit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
slovíčkařit ?
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | slovíčkařit, slovíčkařiti | Active adjective | slovíčkařící |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | slovíčkaření | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | slovíčkařím | slovíčkaříme | — | slovíčkařme |
| 2nd person | slovíčkaříš | slovíčkaříte | slovíčkař | slovíčkařte |
| 3rd person | slovíčkaří | slovíčkaří | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive slovíčkařit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | slovíčkařil | slovíčkařili | — | — |
| masculine inanimate | slovíčkařily | — | ||
| feminine | slovíčkařila | — | ||
| neuter | slovíčkařilo | slovíčkařila | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | slovíčkaře | — |
| feminine + neuter singular | slovíčkaříc | — |
| plural | slovíčkaříce | — |
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- slovíčkařiti in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
- slovíčkařit in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989