souhláskový

Czech

Etymology

From souhláska +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsou̯ɦlaːskoviː]

Adjective

souhláskový

1. (relational) consonant; consonantal

Declension

Declension of souhláskový (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	souhláskový		souhlásková	souhláskové
genitive	souhláskového		souhláskové	souhláskového
dative	souhláskovému		souhláskové	souhláskovému
accusative	souhláskového	souhláskový	souhláskovou	souhláskové
locative	souhláskovém		souhláskové	souhláskovém
instrumental	souhláskovým		souhláskovou	souhláskovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	souhláskoví	souhláskové		souhlásková
genitive	souhláskových
dative	souhláskovým
accusative	souhláskové			souhlásková
locative	souhláskových
instrumental	souhláskovými

Further reading

• souhláskový in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• souhláskový in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• souhláskový in Internetová jazyková příručka