uvěznit

Czech

Etymology

From u- +‎ věznit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuvjɛzɲɪt]

Verb

uvěznit pf (imperfective věznit)

1. to imprison

Conjugation

Conjugation

Infinitive	uvěznit, uvězniti	Active adjective	uvěznivší
Verbal noun	uvěznění	Passive adjective	uvězněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	uvězním	uvězníme	—	uvězněme
2nd person	uvězníš	uvězníte	uvězni	uvězněte
3rd person	uvězní	uvězní	—	—

The verb uvěznit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	uvěznil	uvěznili	uvězněn	uvězněni
masculine inanimate		uvěznily		uvězněny
feminine	uvěznila		uvězněna
neuter	uvěznilo	uvěznila	uvězněno	uvězněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	uvězniv
feminine + neuter singular	—	uvěznivši
plural	—	uvěznivše

Further reading

• “uvězniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “uvězniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “uvěznit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)