vítěz

See also: vitez and vitéz

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vítěz, from Proto-Slavic *vitędzь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːcɛs]

Noun

vítěz m anim (female equivalent vítězkyně or vítězka, relational adjective vítězný)

1. winner

   Synonym: výherce m

   Antonym: poražený m

Declension

Declension of vítěz (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	vítěz	vítězové, vítězi
genitive	vítěze	vítězů
dative	vítězovi, vítězi	vítězům
accusative	vítěze	vítěze
vocative	vítězi	vítězové, vítězi
locative	vítězovi, vítězi	vítězích
instrumental	vítězem	vítězi

Derived terms

adjectives

• vítězný
• vítězoslavný

noun

• vítězství

verbs

• vítězit
• zvítězit

Further reading

• “vítěz”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vítěz”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vítěz”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025