vetřít

See also: větřit

Czech

Alternative forms

• vtřít

Etymology

From v- +‎ třít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɛtr̝̊iːt]

Verb

vetřít pf (imperfective vtírat)

1. to rub

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vetřít, vetříti	Active adjective	vetřevší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vetřu	vetřeme	—	vetřeme
2nd person	vetřeš	vetřete	vetři	vetřete
3rd person	vetře	vetřou	—	—

The verb vetřít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vetřel	vetřeli	vetřen	vetřeni
masculine inanimate		vetřely		vetřeny
feminine	vetřela		vetřena
neuter	vetřelo	vetřela	vetřeno	vetřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vetřev
feminine + neuter singular	—	vetřevši
plural	—	vetřevše

Further reading

• vetříti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vetříti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vetřít in Internetová jazyková příručka