Inherited from Old Czech vnúčě, from Proto-Slavic *vъnučę. Compare Serbo-Croatian unuče.
- IPA(key): [ˈvnou̯t͡ʃɛ]
- Hyphenation: vnou‧če
vnouče n (diminutive vnoučátko)
- grandchild
- Antonym: prarodič
- Hyponyms: vnuk, vnučka
Declension of vnouče (t-stem neuter)
- “vnouče”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “vnouče”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vnouče”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)